Dětský pěvecký sbor Kvítek vznikl v roce 1976 a za uplynulých 40 let prošel velmi složitým vývojem. Není žádným tajemstvím, že Kvítek minimálně prvních 20 let stál a padal s jediným člověkem a to s Vladimírem Petržilkou. Dnes je to z hlediska budoucnosti sboru naštěstí pravda jen částečná, protože Vladimíra Petržilku již dokáže zdatně zastoupit jeho dcera Lenka, která spolupracuje i s dalšími odchovankyněmi Kvítku.
Velkým štěstím pro počáteční období Kvítku byla skutečnost, že se na své cestě Vladimír Petržilka setkal se třemi lounskými osobnostmi, které mu pomohly vytvořit odpovídající podmínky pro činnost sboru.Tou první byl tehdejší ředitel
3. ZŠ pan Houda, který v letech 1976 – 1979 vytvořil základní podmínky pro vznik a fungování Kvítku. Když rozsah činností sboru daleko přerostl rámec školy, tak vzal v roce 1979 sbor pod svá křídla tehdy nově otevřený Dům kultury lounského Elektroporcelánu a zde se na scéně objevují další dvě klíčové osobnosti a to tehdejší ředitel DK pan Havlín a velká ochránkyně Kvítku paní Dufková, která v té době působila jako místopředsedkyně ONV. Díky tomu, že tito dva lidé velmi rychle pochopili, že Vladimír Petržilka je zcela mimořádná osobnost v oblasti hudebního života a že jeho odborné
a pedagogické schopnosti garantují i vysokou kvalitu výsledků jeho práce, dostal Vladimír pro činnost sboru zelenou. Pěvecký sbor se postupně rozrůstal, v roce 1981 se připojily děti z Lubence a Žatce, o 3 roky později děti z Mostu
( v roce 1991 i z Nového Strašecí ) a první výsledky práce na sebe nenechaly dlouho čekat. Velmi rychle se sbor protlačil do tehdy československé špičky, což se projevilo nejprve úspěchem na mezinárodním festivalu dětských sborů Svátky písní v Olomouci a následně přidělením interpretace nových skladeb českých autorů v Rudolfinu, kde dostal Kvítek přednost před tehdy daleko renomovanějšími sbory. V dopise, který napsal Kvítku k jeho 30. narozeninám hudební skladatel Zdeněk Šesták, se o tomto momentu zmiňuje takto:
„Pamatuji se živě na jeden z prvních koncertů Kvítku v Praze. Bylo to, tuším, před Vánocemi v roce 1984. Koncert pořádal tehdejší Svaz československých skladatelů a koncertních umělců v Rudolfinu. Byl jsem tehdy členem komise
a proto jsem do jednání kolem tohoto koncertu viděl. Padaly návrhy, aby byl koncert svěřen Sboru Československého rozhlasu, sboru Bambini di Praga, Kühnovu dětskému sboru – vše s osvědčenými sbormistry. Najednou padlo jméno Kvítek z Loun s Vladimírem Petržilkou a oni opravdu nezklamali. Doslova překonali všechna očekávání nejen vysokým technickým zvládnutím předloh, ale zaujali především neotřelou zvukovou krásou dětských hlasů. Koncert na všechny zapůsobil jako zjevení.“
O rok později – v roce 1985 – se objevuje pro Kvítek snad nejdůležitější osobnost z hlediska dalšího odborného růstu a to bývalá sólistka opery ND – tehdy již více 80-ti letá – paní Božena Kozlíková. Její působení u sboru jako hlasového poradce se ve velmi krátké době projevilo v umělecké úrovni sboru. Spojení paní Kozlíkové se sborem bylo tak silné, že se Kvítek pro ní stal až do její smrti její druhou rodinou a ona se pro Kvítek stala po umělecké stránce doslova požehnáním.
Umělecký posun sboru s sebou přinesl a první velký evropský úspěch. V květnu 1988 se sbor umístil mezi nejlepšími v konkurenci více než 100 sborů v belgickém Neerpeltu („Suma cum laude“ – 1.místo v kategorii dětských sborů). Tento úspěch byl navíc umocněn následnou audiencí celého sboru u belgického krále s chotí. První světový úspěch se dostavil již o rok později v květnu 1989, kdy se Kvítek zúčastnil světové soutěže v německém Marktoberdorfu, kam byl vybrán odbornou porotou na základě anonymních zvukových nahrávek. Kvítek tehdy nebyl díky Vladimírovým politickým názorům oficiálně nominován Ministerstvem kultury, ale svou přihlášku poslal přímo kanceláři presidenta SRN, který celou akci jako garant zastřešoval. Paradoxem byla skutečnost, že ani jeden ze 3 sborů nominovaných Ministerstvem kultury se do soutěže neprobojoval.
Vrcholem činnosti sboru byla bezesporu účast na světové soutěži v Johannesburgu v JAR, kam byl sbor pozván již v roce 1991 na základě výkonu předvedeného právě v Marktoberdorfu. Především z finančních důvodů musel sbor pozvání odmítnout, ale jihoafričtí pořadatelé se nevzdali a pro další ročník soutěže (v roce 1993) zajistili pro Kvítek jako sponzora jednu johannesburgskou banku, která převzala veškeré náklady spojené s účastí sboru v soutěži. Kvítek se v Johannesburgu stal absolutním vítězem ve dvou ze tří kategorií a při odletu sboru z jihu Afriky prohlásil ředitel banky,
že sponzorování Kvítku byly nejlépe investované prostředky do reklamy za celé jeho působení v bankovním sektoru.
Po tomto úspěchu se začaly na Kvítek hrnout z celého světa nabídky na koncerty, natáčení CD nosičů a to doslova od Velké Británie až po Japonsko. Bohužel to již bylo v době, kdy byl Vladimír Petržilka jako velmi citlivý a tím i lehce zranitelný člověk vmanipulován společně s několika členkami sboru do náboženské sekty, čímž došlo nejen k postupnému rozpadu Kvítku a to jak v Lounech, tak i Žatci a Mostě, ale i k několikaletému odstavení Vladimíra Petržilky z odborného
i společenského života.
Doslova ke zmrtvýchvstání došlo u Vladimíra Petržilky v roce 2003, kdy po velmi těžké mozkové příhodě došlo v období léčby a rekonvalescence k zásadní změně jeho pohledu na život a na svět kolem něj a s plným nasazením se opět vrhl do umělecké práce.
V současné době tvoří Kvítek 4 sbory: dětský sbor těch nejmenších ( předškolního věku až 5. třída ZŠ ), dívčí komorní sbor ( 6. třída ZŠ a výše včetně středoškoláků ), dále ženský komorní sbor tvořený z původních členek Kvítku a také smíšený sbor Ranoblík ( sbor vznikl spojením původně 2 sborů – ženského „Raná“ a mužského „Oblík“ ). Kvítek tak již opět žije a navazuje na svou tradici pravidelných koncertů – Vánoční a Májový podvečer s Kvítkem, pravidelný srpnový koncert, kterým završuje velké letní prázdninové soustředění. Dále jsou to vystoupení na různých vernisážích, nepravidelné koncerty ve spolupráci s dalšími sbory či hudebními tělesy a to jak z České republiky, tak i ze zahraničí. Kvítek se také pravidelně zúčastňuje festivalu pěveckých sborů v Krásné Lípě a sám pořádá v Lounech festival komorních sborů „České středohoří“. Ženský komorní sbor opět přesvědčuje o své kvalitě – na mezinárodním festivalu sborů Harmonie 2005 v německém Lindenholzhausenu zvítězil ve své kategorii.
Kvítek pravděpodobně již nikdy nebude to, co byl před 20-ti lety, v době svého největšího rozmachu, asi již nikdy nebude mít přes 400 členů a nebude současně působit v několika městech severních Čech. 40-ti-letá tradice, kdy sborem prošlo a bylo formováno několik set dětí několika generací, se ale nedá jen tak zahodit a radost z poctivého muzicírování jak samotných současných členů Kvítku, tak hlavně přátel dobré kultury rozhodně stojí za to.
Jaroslav Turek, Dominik Zahradníček
